DOPISY ZTRACENÝM: BRIGID KEMMERER

02.08.2019

Řekli byste svá nejtemnější přání úplně cizímu člověku? 

Název: Dopisy ztraceným

Originální název: Letters to the Lost, 2017

Autor: Brigid Kemmerer

Překlad: Helena Šváchová

Obálka: Veronika Holá

Nakladatelství: CooBoo, 2019

Počet stran: 360

Vazba: pevná s přebalem

Juliet Youngové zemřela matka při autonehodě. Byla to slavná fotoreportérka a protože hodně cestovala po celém světě, Juliet si s ní vyměňovala dopisy. Juliet se nedokáže s tragédií vyrovnat a nechává psaníčka na jejím hrobě.

Declan Murhy si na místním hřbitově odpykává trest za řízení v opilosti formou veřejně prospěšných prací. Na jednom z hrobů si dopisu všimne, neodolá a přečte si ho. Pisatelova bolest ho zasáhne, protože i on trpí ztrátou své sestry. Odepíše. To spustí nejdřív nelibost a rozhořčení Juliet, ale vzápětí si začnou dopisy vzájemně vyměňovat a nakonec se stanou on-line přáteli, aniž by odhalili jeden druhému svou totožnost. Netuší, že navštěvují stejnou školu a v reálu se nesnáší.


Můj dojem:

Původně se mi do čtení knihy moc nechtělo. Odrazovalo mě bolestné téma ztráty matky a nechtěla jsem si o tom číst. Nakonec jsem po všech pochvalných recenzích a vysokém hodnocení neodolala a knihu si přečetla. A udělala jsem dobře. Vůbec jsem nečekala, že si ji tolik zamiluji. Letos jsem už jednu romanci na téma "milují se v dopisech, nesnáší se v realitě" četla. Byla to kniha P.S. Líbíš se mi od K. West a patří k mým top contemporery romancím. Toto dnes už trošku klišoidní téma, se kterým prorazil film Láska přes internet, mohu číst pořád dokola v různých podobách. Dopisy ztraceným dávají tématu melodramatickou příchuť. Autorce se parádně povedlo zpracovat tak těžké téma, jako je ztráta milovaného člověka a zakomponovat do křehké romance, že čtení se najednou stává snesitelné i pro mě, která opravdu nerada čte o smutných věcech. Autorka navíc bravurně pracuje s dalším tématem a tím je škatulkování a to, jak si povrchně tvoříme úsudky o lidech. Postavila proti sobě dva protiklady "dobrou holku a zlého kluka", oba jsou velmi rychle hotoví s názorem na toho druhého a chovají se k sobě navzájem nejdřív hnusně ve vleku předsudků, aby si nakonec uvědomili, jak moc si jsou podobní.

Brigid Kemmerer má vytříbený styl a kniha je velmi čtivá. Přečetla jsem ji na jeden zátah. Nic není černobílé. Hlavní i vedlejší postavy jsou reálné a mají dobré vlastnosti i nedostatky. Charakterové chyby jsou ukázány autorkou tak, že čtenář postavy dokáže pochopit a odpustit jim. Příběh ve mně zanechal hezký a něžný pocit a vyznívá velmi pozitivně.

Plusové body si zaslouží také autor obálky, která je velmi povedená a příběh hezky vystihuje a podtrhuje.


Závěr:

Líbezná romance ve které se skrývá hodně hloubky. Doporučuji všemi deseti.


HODNOCENÍ: 92%